Last Drop
Kolekce Janji Prokić Last Drop staví proti sobě hodnoty stálých, pevných a trvajících vztahů proti konzumu, uspěchanosti a nevyváženosti. Téma poslední kapky zpracovala v keramických objektech a šperku.
„Jako nosnou část této kolekce jsem vytvořila kameninové nádoby. Kameninové proto, že jsou trvalé, pevné a oproti porcelánu, který naopak evokuje nekonečné konzumní množení, nesou význam zemitosti a uzemnění,“ komentuje svou práci Janja. „Last Drop je založena na třech stěžejních motivech, na třech nádobách, které mají s naplněním poslední kapkou tři zcela odlišné osudy. Protože poslední kapka nemusí nutně znamenat úplný konec,“ dodává.
Barokní mrak symbolizuje universum. Když se naplní, praskne, vyprší se a opět se začne plnit, narůstat do poslední kapky, stále do nekonečna.
Zlaté vejce je napříč náboženstvími chápáno po celém světě takřka shodně jako počátek světa. Když vejce, které je nádobou plodu, praskne, narodí se mládě, případně se jeho obsah vylije. Vejce samotné už ale svoji úlohu ochranné schránky nemůže plnit.
Svaté srdce jako důkaz lidství božího dítěte. Srdce je nádoba, kterou má každý. Když přijde poslední kapka, pukne. Nemusí to znamenat jeho konec, ale po zhojení už nikdy nebude takové, jaké bylo. Zůstane na něm viditelný šrám.
- poslední kapka
- svaté srdce
- zlaté vejce
- barokní mrak
- rovnováha
- keramika – kamenina; šperky - zlato
- turmalíny
- diamanty
- perly
- korál
Každá z ručně točených a modelovaných nádob, váz a dóz, je jediný originál – je jinak velká, těžká, tlustá a má jiný bod zlomu, který přijde s poslední kapkou. Všechny leží volně na trojnožce a s naplněním tekutiny se jim zcela vychýlí těžiště a snadno spadnou. Proto jejich majitel musí s vodou i květinami, kterými je plní do záměrně odchýleného otvoru, zacházet opatrně, s rozvahou a promyšleně. Vázy s mraky mají nepatrné dírky, kterými voda unikne při přelití. Pravděpodobně promočí nábytek i zem. Tedy opatrně... Jiná nádoba skrývá dírku ve svém dnu. Majitel musí tedy stále hlídat, kolik vody květině zůstalo a zda nepřetekl kalíšek pod vázou a voda nezatopila oblíbený stoleček. „Jsou to nádoby, které vyžadují hodně péče. Vyžadují, aby se jich majitel dotýkal. Skrze tyto skutečnosti si k nim člověk může vybudovat vztah i uvědomění si, že je má a je za ně zodpovědný. Když se mu jednoho dne nádoba rozbije, nebude mu to jedno. Bude vědět, že už stejnou nikdy nikde nenajde. Doufala jsem při vymýšlení tohoto konceptu, že se mu také s vázou spojí a později vybaví vzpomínky, jednoduše že člověk a nádoba měli určitý společný život,“ vysvětluje Janja a pokračuje o dalším užití keramiky: „Díky nerovnoměrné tloušťce stěn a velmi silnému dnu je možné později do toho, co z prasklé nádoby zbude, zasadit květinu a použít ji jako květináč, jinou třeba jako mísu na ovoce. V každém případě bude mít ještě další život.“
Sada šperků je vyrobena ze žlutého a růžového zlata, hlavním motivem se stává svaté srdce. Turmalíny jako hlavní kameny, vyzařující a nositeli dávající sílu, doplňují malé diamanty a jejich energii zvyšují. „Turmalín je jako duha. Začíná černou a jsou v něm úplně všechny barvy, které existují. Myslím, že jsou z něj rohy jednorožců,“ dodává Janja.
Zvláštní postavení mezi šperky má brož. Pomyslná medaile symbolizuje odměnu za dosažení cíle. „Myslím, že se dnes lidé zapomněli odměňovat. Nezastaví se, spěchají dál a ani si neuvědomí, že něčeho dosáhli,“ podotýká ještě Janja.
- poslední kapka
- svaté srdce
- zlaté vejce
- barokní mrak
- rovnováha
- keramika – kamenina; šperky - zlato
- turmalíny
- diamanty
- perly
- korál
Zlaté vejce v tvém klíně
je tak věčné a kulaté jako celé lidské bytí.
Vzdaluješ se ode mne
a nad tvou hlavou kráčí
jako dobrotivý ochránce buclatý bělavý mrak.
Srdce tvé září z horizontu jako ruměnné slunce, když tvému mraku kreslí v rozbřesku konturu klidu. Kolik tvých slz do něj už spadlo.
Ty z bolesti i ty z radosti.
Plnil se tebou jako Tvé srdce láskou,
Jako Tvé vejce životem.
Poslední kapka.
A z korpusu Tvého těla se tříštivě vylíhne nový svět, zatímco prší očistně.
Tepe svou silou o život.
O život.
Pro mě už jiný, cizí...
Tvá hlava v mých drobných prstech
je jako zlaté vejce.
Skrze tvůj těžký tep cítím,
jak velké a jak hřejivé je tvé srdce. Oblak, který se nad námi nese po staletí, čeká na poslední kapku.
Padá nám na hlavy. Tříští nám celá těla i s duší. Známý tvar se v dlaních změní na nové a cizí světy. Ještě nevím, jestli alespoň jeden z nich je můj...