Hidden Place

Koncept Kolekce Hidden place vychází z potřeby člověka hledat místo, kam patří, hledat v paměti vlastní dětskou mysl a její skrytá zákoutí, která by mu mohla na tuto otázku odpovědět. „Začala jsem přemýšlet o tom, že jsem vykročila z dětství do světa dospělých a sama kolekce byla mou snahou v tom dětském světě zůstat o chviličku déle, abych na konci práce zjistila, že z něj nechci odejít vlastně nikdy,“ vyznává se Janja Prokić, když vysvětluje, co ji k objevování skrytých míst v sobě vedlo.

Hidden Place je výpovědí o dětství. Janja s ní oživuje tři hrdinky svých srdcových dětských knih a vzhledem k vlastnímu osudu se s nimi ztotožňuje. „Uvědomila jsem si, že první tři pohádky, které jsem jako malá uměla nazpaměť, měly hlavní hrdinky s velmi podobným osudem tomu mému. A to, co musely řešit a překonávat ve svých příbězích, žiji já teď a tady,“ říká autorka kolekce, která do Česka přijela se svými rodiči z Bělehradu v roce 1993, tedy když jí bylo devět let. Společně opustili rodnou zemi, aby utekli před jugoslávským válečným konfliktem, který se právě rozpoutával.

„Všechny ty tři holčičky byly vytrženy z bezpečí domova, z běžného života, který každý den žily, a najednou byly vrženy, ne vlastní volbou, do jiného světa, ve kterém si musely umět poradit. Tak jako já, když jsme se přestěhovali z Bělehradu do Prahy. Každá z těch tří hrdinek přitom překonává hlavní překážku,“ pokračuje Janja:

„Alice (Alenka v říši divů) řeší čas. Padá cizí černou dírou, netuší kam a najednou je v cizím světě, kde jsou věci úplně jinak než normálně ....co je to ale „normálně“? Také mívám někdy problém s časem, těžko se v něm orientuji. Mluvím na květiny a na zvířata, přitom mívám pocit, že mluví současně ke mně.“

Potom je tu Dorotka (Čaroděj ze země Oz), která se náhle díky bouři dostane z Kansasu do Ozu. Na cestě za čarodějem, který ji má vrátit domů, si najde nové přátele. A najednou neví, kam patří. Ani já nevím, jestli patřím do Bělehradu nebo do Prahy.

Tou třetí je Ariel (Malá mořská víla). Při hledání čisté a do konce života trvající lásky odešla z vodního do pozemského světa. Nechci mluvit o tom, co se malé mořské víle stalo, v každém případě taky stále hledám čistou lásku.



klíčová slova:

  • skryté světy
  • dětství
  • vykořenění
  • ruce
  • srdce
  • Alenka
  • Dorotka
  • Ariel
materiály:

  • stříbro
  • pozlacené stříbro
  • hedvábí
  • polodrahokamy
  • perly
  • smalt

V příběhu Dorotky je navíc obraz, v němž Plecháč žádá po čaroději celé pravé lidské srdce. Čaroděj se ptá, jestli si je jistý, protože srdce člověka může prasknout a to nesmírně bolí. Ale Plecháč po něm skutečně touží. Dostane tikající hodiny ve tvaru srdce a je nesmírně šťastný. Na konci celého příběhu Dorotka odlétá balonem zpět do Kansasu. Než do něj nastoupí, Plecháč jí řekne, že teprve teď chápe, co znamená, když bolí srdce, protože mu právě puklo. Podle mě je to nejdůležitější moment celého příběhu. A proto poselství všech tří pohádek je pro mne to, že nemáme v životě věci řešit pouze hlavou, ale také srdcem. A když máme srdce otevřené, chrání nás, aby se nám nic zlého nestalo. Přináší ale také úskalí snadné zranitelnosti, ve vlastních myšlenkách se současně můžeme lehce někam zatoulat, a tak je přitom dobré držet život ve vlastních rukou. Z toho plynou dva hlavní symboly Hidden place: lidské srdce a ručičky.“

Kolekce stojí na třech pilířích: korunka ALICE, náhrdelník ARIEL a brnění DOROTKY.

ALICE se pojí na korunní čakru, proto šperk zdobí hlavu. Na korunce jsou ametysty, které otevírání této čakry napomáhají. Alice sama je klidná a ve vlastních rukou drží srdce.

Výrazný náhrdelník ARIEL ve tvaru srdce je současně skříňkou. Když se srdce otevře, sedí v něm malá mořská víla na skalce a čeká. Život nemá zcela ve své moci, čeká odevzdaně na svou lásku, proto nemá ruce. Délka náhrdelníku spouští srdce k hrudi i k břchu. Navzdory objemu je srdce velmi křehké, proto je nutné chránit ho vlastíma rukama. Co skrývá, nositel ukáže jen tomu, komu sám chce.

Brnění DOROTKY je metaforou obrnění se na celý život a jeho těžké situace, současně vychází z postavy Plecháče, kterému uvnitř kovového těla tiká srdce. Dorotka nese brnění stejně jako rozhodování o svém životě na vlastních zádech, má plášť, který symbolizuje postavu čaroděje a odkazuje přitom i na archetypální superhrdinství odvážného děvčátka.

Všechny části celku jsou stylizované podle synekdochických kreseb z Janjina deníčku, který už roky neustále obohacuje novými záznamy.

Set šperků je vytvořen z ryzího stříbra technikou elgalvanoplastiky. Kov je kombinovaný s perlami, hedvábím a polodrahokamy.



klíčová slova:

  • skryté světy
  • dětství
  • vykořenění
  • ruce
  • srdce
  • Alenka
  • Dorotka
  • Ariel
materiály:

  • stříbro
  • pozlacené stříbro
  • hedvábí
  • polodrahokamy
  • perly
  • smalt

Noční ptáci vzlétají do dalekých krajů jak do cizích snů. Čakry mých dlaní jsou norami mezi světy. Mysl jak skládanka z útěků a příchodů. Bouře se ženou na východ. Slaná jsou daleká moře. Poprvé okouším jejich chuť. Kroky jsou bílé a černé. Vrůstají do mysli, mění se v barvy. Čas, láska, domov. Tři příběhy, které znám nazpaměť. Čelo Alice plné ametystů. Pojí ji s vesmírem. Korunka pohybu světů a myšlenek. O útes bijí vody jak o duši, týl a o spánky. Šklíba tiše sedí v hnízdě chaluh. Pozoruje šum. Vytržena ze světa za zrcadlem do světa nad hladinou. Šupiny šustí. Oči, dvě perlorodky. Pod každou řasou zrnko písku. Svaté srdce jak oltář prozářený láskou. Nebe plné ametystů mlčí, když slunce zapadá do temných vod. Panna sedící na skalce z perel. Ariel otevírá své dlaně všem světům vstříc. Plechový dech. Lev leží u nohou. Nebo nohy u lví hlavy. Toužíme po chrabrosti. Společně. Toužíme po srdci. Tělo bez srce překonává všechnu lidskou mysl. Tělo bez srdce toužící po srdci překovává světy. Nese si břemeno na zádech. Chrabrá je Dorotka. Smaragdy mraků sledují její kroky mezi domovy a bezdomoví. Sedím v novém pokoji. Slovo jak pro cizí planetu. Cizí řeč. Cizí pohledy. Cizí. Má duše chvílemi mizí. Odlétí nejspíš vesmírem. Bělehrad je skutečným hradem za horami a řekami. Sedím a okolo protéká Vltava. Chtěla bych po ní poslat vzkaz domů. Ale teče na sever. Jih. Je slunce. Je světlo. Je dětství. Tady v mé duši teď fouká chladný vítr. Z moře se nechává vést zpěvem racků. Rytířské znamení jak stigma dětství. Hřeji si ruce o vlastní srdce. Tolik je cest, zemí a světů. Síla a odvaha, Strachy a běsy. Sedíme v pokoji. Jsme všechny čtyři. Ariel, Alenka, Dorotka, Já. Vše je tak známé – po hmatu, po vůni. A racci zpívají: Vydej se na cestu. A vítr ševelí: Nic si nezapomeň. Hodiny tikají: Zamávej domovu. Mé srdce na dlani. Nezapomenu nic. Tři malá odvážná srdce. Ve vlastních rukou. Čtvrté mé. Hidden place.

Kolekce Hidden Place zvítězila v soutěži Czech Grand Design 2015.