Kateřina Ondrušková: Kýžené zpomalení života i malby

Obrazy Kateřiny Ondruškové lákají k prozkoumání. Přitahují, ať k nim přistoupíte blíž a blíž, a snažíte se prohlédnout, co se skrývá za keřem. Je to emoce? Nebo odpočívající kočka? S tvorbou současné malířky, která má své sběratele i v Hong Kongu, se můžete seznámit na výstavě v galerii Studia Janji Prokić.

Kde zrovna jste?

Ve svém ateliéru v zahradě. Léto trávím společně se synem na Moravě, konkrétně v Bílých Karpatech. Je to kraj Žítkovských bohyň, a je tu trochu divoké. Hodně tu fouká, a všude kolem je mnoho zelených lesů. Jsou tu kameny a stromy, není tu tolik lučních květin. Žije tu moje kmotra, a když vypráví příběhy ze života, je to drsné. Lidé jsou tu ale velmi spjati s přírodou. Působí to tu na mě až magicky, a tak tu čas od času dělám i nějaké rituály.

I z vašich obrazů je cítit, že máte vysokou citlivost všímat si věcí kolem. Dá se tohle umění nějak kultivovat?

Dřív jsem to cítila víc plošně, asi jako všichni ostatní. Ale od té chvíle, co jsem se stala mámou, se to změnilo a zintenzivnělo. Zpomalila jsem. Začala jsem si všímat více věcí, kterých si všímá můj malý syn, dokážu se s ním zastavit a víc zkoumat svět. Pozorovat slimáka půl dne? Proč ne. Je to inspirativní i pro mě. I v takových chvílích přemýšlím nad obrazem. Vlastně nad ním přemýšlím konstantně. Když usínám, když vstávám, když jsem s Mikulášem. Pořád hledám. Díky Mikulášově vnímání dostávám nové impulzy i do své tvorby, na které on tak nevědomě spolupracuje.

Změnil se i s mateřstvím váš tvůrčí styl?

Je jistě jemnější, víc řeším detaily. Chci, aby diváka obraz přitáhl blíž, aby ho mohl zkoumat, občas do něj schovám něco titěrného. Dříve jsem byla víc abstraktní a expresivní. Šlo mi o barvu, její nános, vyjádření emocí. Ty jsou tam stále, ale chci víc zachytit detaily. I u malování se teď zpomaluji.

A jak vás mateřství proměnilo osobnostně?
S mateřstvím se změnil můj přístup k práci, přišel mi do života řád. Musím efektivně využívat čas, kdy mohu pracovat, třeba když je syn na pár hodin ve školce. A někdy na sebe bývám naštvaná, když mám čas, a nějak mi to nejde. Zrovna včera jsem přemalovala asi čtyři obrazy.

Obecně je v téhle době důležitá podpora. Mám svou galeristku Quennie v Hong Kongu, která mě zastupuje, a vzpomínám se, jak jsem se nejprve bála přiznat, že jsem těhotná, obávala jsem se, že se mnou rozváže smlouvu, že přeci malířky-matky moc nefungují. Ale ona mě neskutečně podpořila, a řekla mi kouzelnou větu, kterou mi naznačila, že mi věří: Take your time.

Co jste naposledy namalovala?

Maluji poslední dobou často portréty. Ale nechci říct, že se na ně teď zaměřuji. Nechci se totiž v nějakém tématu zaseknout, pořád ve svých dílech hledám něco dalšího. Někdy mám pocit, že moje malba je v určitém ohledu nervózní, nutkavá. Pořád to potřebuji někam posunovat. Nechci být malířkou jednoho obrazu. Nechci zamrznout.

Co ve svých obrazech hledáte?

Mohou někdy působit smutně, ale i radostně. Ráda do nich něco schovávám. Maluji své životní fáze, nálady, postoje, ale nic neprozrazuji. Je to osobní, ale schovaně. Obraz je můj vyjadřovací nástroj. Jsem stydlivá, introvertní, a někdy se bojím reakcí okolí. Proto své emoce schovám třeba za keř, nebo dám na obraz kočku, aby přitáhla pozornost na sebe.

Mluvila jste o tom, že si občas provádíte nějaké rituály. Jaký máte vztah k duchovnu?

K duchovnu ve všemožných podobách mám blízko. Mám doma různé kameny, vykuřovadla, věřím na znamení a osud, občas si vykládám andělské karty, kterou jsou pozitivní a podpoří mě, když nemůžu. Část mé rodiny je věřící, a já k tomu nikdy netíhla, i když mě babičky vodily s sebou do kostela. Já to neměla ráda, vždycky jsem tam omdlévala. Ale mám v sobě vnitřní pocit nějaké víry. Věřím v cosi, co nás převyšuje.

I šperky mohou mít sílu jako amulet. Vnímáte u nich nějakou zvláštní sílu?

Mám pár šperků od Janji, a i když obecně nosím šperky jen výjimečně, mají pro mě význam. Kromě náušnic, které připomínají monstrance, mám i prsten z kolekce Lumo. Jsou na něm plameny, zdobí ho oranžový granát a je vyjádřením světla. Světlo potřebuje v životě každý, aby mohlo vyvážit temnotu. Tyhle šperky vnímám jako generační, vím, že je jednou předám svému synovi. A on je třeba dá své ženě, se kterou bude chtít žít.